IM: Tak jak se ti tu líbí, čéče?
TB: Super, jsem v Praze poprvé…
IM: …to víme…
TB: …fakt dobrý, rád bych se sem ještě někdy vrátil. Vždycky když někam jedeš poprvé, jsi trochu nervózní, nevíš, co hrát… Akorát mi nevyhovovaly odposlechy, hodně špatně se na ně mixovalo. Ale co… někdy si sem doufám přijedu napravit reputaci 😉
IM: Popravdě řečeno, ani jsem nečekala, že po hraní svolíš k interview. V rozhovoru, který jsme spolu dělali po netu jsi mě docela vyfuckoval.
TB: Jéžíš, to jsi byla ty? Tak to fakt sorry! Chodí mi denně sto emailú… Příště se to nestane. Slibuju 😉
IM: Všimla jsem si, že vúbec nepiješ alkohol, nekouříš…
TB: Ne, v životě jsem se ani neožral. Chci být pořád při smyslech a nést za sebe zodpovědnost. Ne se někde chovat jako debil a pak to omlouvat tím, že jsem byl na sračky. Navíc fakt hodně cestuju a kdybych se všude vykalil, tak bych asi za chvíli umřel. Třeba na dnešek jsem spal dvě hodiny.
IM: Kde jsi hrál?
TB: Včera? Kde jsem to včera hrál… No vidíš, někdy si dokonce ani neuvědomím, ve který zemi zrovna jsem. Strašný co? Jenže když vystřídáš čtyři státy za týden… No jasně, včera jsem hrál v Norsku! Ale někde úplně v prdeli. Navíc se mi ztratili všechny desky, tak jsem se ještě musel stavovat doma.
IM: Ztrácení desek je teĎ nějak populární, co?
TB: Jo, katastrofa. Když jsem letěl do Prahy, někdo mi otevřel kufr a vzal z něj sluchátka a cédéčka. Peklo… Mohli jste dostat moje nový tracky.
IM: Když jsi tak vytížený, byl jsi vúbec letos někde na prázdninách?
TB: Neměl jsem prázdniny tři roky…
IM: OK, tak kde jsi hrál nejvíc?
TB: Hodně hraju po celý Americe. V říjnu se tam chystám znovu na dvoutýdenní turné. často jezdím i do Asie – Japonsko, čína, Malajsie… Tam to mám hodně rád. A pak samozřejmě Evropa. Jen se snažím nevystupovat moc často v Británii. Nechci být ovlivněný jejich drum´n´bassovou scénou, protože je nafoukaná. Jinak hraju všude. Všude, kde mě chtěj 🙂
IM: Jaký je šikmooký publikum?
TB: Vynikající! Hlavně když vědí, kdo jsi. Když tě neznají, múžeš mít na ulici problém. K bílejm jsou hrubý a dost rasistický.
IM: Někdo mi vyprávěl o japonských klubech, kde jsou koberce, lidi se zouvají, nesmí tancovat…
TB: Hm, je to tak. Někde musí mít majitel klubu licenci na to, aby se v jeho podniku mohlo tancovat. Ještě že jsem zrovna na těchhle místech nehrál. Ale v Americe to funguje podobně, hlavně v New Yorku, kde všichni stojí kolem jak solný sloupy. Múžeš se třeba i posrat a stejně se nic nestane. Co to teĎ Klute hraje?
IM: Nějakej remix High Contrast – „Return Of Forever“…
TB: A jo! Fakt super…
IM: Jak se ti líbí tyhle housový a trancový prvky v drum´n´bassu?
TB: Líbí. Ale nic se nemá přehánět. Drum´n´bass je drum´n´bass a je jedno jak ho děláme, hlavně že to dobře zní. Trance spíš nemusím… i když někdo už do mě prudil kvúli tomu, že do svý hudby dávám vokály. TeĎ jsem vydal pár trancy trackú jako béčka singlú a musím uznat, že fungujou. Něco jako John B… Hehe, John B bude na titulce dalšího Mixmagu. Je hustej!
IM: V jakým duchu budou tvoje Subtitles 24 a 26?
TB: 24 je ovlivněná rúznýma stylama a je hodně propracovaná. 26 bude husárna – track „Road Runner“ je jeden z nejtvrdších, který jsem kdy složil. Sakra, všechno jste to mohli mít už dneska, kdyby mi neukradli ty zasraný céda! No, prostě zkouším dělat všechno možný. Pracuju na sobě, sháním věci do novýho studia… Taky dělám komerční sračky, což lidi moc nevědí – nechci, aby to věděli. Baví mě i hip hop a tak. Kdo ví, třeba jednou budu rocková hvězda 😉
IM: Třeba 🙂 TeĎ k tvýmu kung-fu… Jaký druh provozuješ?
TB: „Salve and Hangar – ???“, což je pět zvířat a čtyři elementy – tygr, leopard, jeřáb, drak a had. Dělám to už sedmnáct let…
IM: Uau… Máš na to teĎ vúbec čas?
TB: Určitě. Věnuju se tomu každý den. Když se vrátím do hotelu, pújdu na hodinu do tělocvičny. Až pak si dám sprchu a vlezu do postele. Snažím se do toho dokopat, i když jsem fakt utahanej. Kung fu mi dává energii, rovnováhu, pomáhá mi při cestování, hodně jsem se o sobě díky němu dozvěděl. A rád zabíjím lidi, hehe. To byl vtip 😉 Dřív jsem hodně bojoval, ale už mě nebaví dostávat na prdel…
IM: Máš nějakou historku, kdy ti kung fu zachránilo prdel?
TB: Byl jsem v Los Angeles… Jel jsem taxíkem na hraní a v jedný nebezpečný čtvrti jsem poprosil řidiče, aby mi zastavil, že si chci koupit colu. V krámu jsem z kapsy vytáhnul balík peněz. Uvnitř byli tři další chlápci, který jsem před tím neviděl. Když jsem vylezl ven, zastavili mě s tím, že chtěj moje prachy. Netušil jsem, jestli mi něco udělají, taxikář mezi tím ujel a já tam zústal úplně sám. Tak jsem jednoho praštil, druhýho kopnul do ksichtu a ten třetí mi najednou mířil pistolí do hlavy. Už jsem si myslel, že umřu, ale za rohem najednou vyjelo policejní auto s houkačkou, což mi zachránilo život. To je jediná historka, kterou si teĎ vybavuju.
IM: V našem předešlým rozhovoru jsi říkal, že největší zážitek v Británii pro tebe bylo první setkání s Goldiem a Grooveriderem. Jak to probíhalo?
TB: Sám pro sebe jsem v drum´n´bassu objevil strašně dúležitou věc – nikdy nechoĎ za nikým, aniž bys pro něj neměl něco, co chce. Když jsem se poprvé setkal s Grooveriderem, hrál už moje tracky, aniž by věděl, kdo jsem. Poslal jsem mu je a on je prostě začal hrát. Jednou na Metalheadz sessions jsem za ním přišel a řekl mu, že to je múj track. A on: „Fakt jo? Ty jsi TeeBee? Strašně se mi líbí co děláš!“ S Goldiem to bylo podobně. Byl jsem na AOM netu a on tam psal, že chce hrozně tu skladbu, kterou hraje Grooverider. Zpúsob mýho uvažování, a jde o cokoliv, je – nejdřív musíš mít něco, co ostatní chtějí. A to je přesně to, co jsem udělal.
IM: A jako prvnímu se ti povedlo prorazit mezi britskou drum´n´bassovou smetánku…
TB: Bylo to těžký. Lidi jako Concord Dawn nebo Black Sun Empire už to měli mnohem snažší… Paoisncjksd (TeeBee si prohlíží Ultramix)… fuck off, tohle se nedá číst!
IM: Prej máš talent na cizí jazyky 😉
TB: No jasně. Mluvím anglicky, německy, norsky, švédsky, dánsky, trochu čínsky, učím se španělsky… jazyky jsou pro mě hračka. Mám na to dar.
IM: Vidíš, tak teĎ múžeš začít s češtinou…
TB: Snažím se, ale je to peklo. Zní to jako když někdo mluví pozpátku.
IM: Kdo je momentálně tvúj největší objev?
TB: Hm, dobrá otázka. Chlápek z MaĎarska – Ghost Warrior. Je neuvěřitelnej. Dělá hodně deep a temný věci, něco jako starý Photek. Třeba Concord Dawn nebo Black Sun Empire mám taky rád, ale jsou zaseklý na jednom modelu a nikam se nevyvíjej. Takže žádný velký newcommer neexistuje. Vlastně Klute je největší objev! 😉
IM: Kdy už konečně vydáš nový album?
TB: Měl bych co? Mám na to hotových asi čtrnáct trackú. Jsem teĎ dost vytíženej. Udělal jsem remix Goldieho „Angel“, který vyjde na Metalheadz, remixuju Soulce Direct, pak nějakej hip hop… Do toho skládám komerčárny a down beat. Na albu začnu pracovat asi za měsíc, tak snad příští rok bude na světě.
IM: Zase komplet drum´n´bass nebo i nějaký experimenty?
TB: Nene, jen drum´n´bass. Nedrum´n´bassový album chci udělat až pak.
IM: Proč to nevydáš jako jednu desku?
TB: Protože tohle je cesta drum´n´bassu. Drum´n´bass je hrozně čistej. Hodně lidí tě za cokoliv jinýho pošle do prdele.
IM: Na tyhle lidi se ale přece múžeš vykašlat…
TB: To taky udělám, ale tohle je i otázka peněz. Když nahraju nedrum´n´bassový album, múžu ho odnést na nějakej major label a vydělat milion. Tam by zase drum´n´bass neprošel.
IM: Ale stejně, někdo by právě takovou rúznorodou desku přivítal s nadšením…
TB: Otevřených lidí je strašně málo. Fakt, vím o čem mluvím – procestoval jsem celý svět. Drum´n´bassový fanoušci nic jinýho nesnesou.
IM: Ty ale múžeš využít svýho jména a otevřít jim oči, ne?
TB: O to se snažím na poli drum´n´bassu. Ukazuju jim, co je sračka a jaký píčoviny kolikrát hrajou. Nesnáším devadesát procent drum´n´bassu. Devět z deseti drum´n´bassových desek je podle mě odpad. Spousta desek, který jsem dneska hrál, mají rádi jen lidi, já ne. Nemúžu svúj set poskládat jen z věcí, který se mi líbí, protože by nikdo netancoval. Všichni by stáli jako idioti.
IM: Nejvíc se mi na tvým setu líbila první púlhodina. Co to bylo?
TB: TeeBee 🙂
IM: No jasně 🙂 Pak jsi hrál Barcelonu od D.Kaye. Znáš ho? .
TB: Osobně ne, ale ten track zbožňuju. Má vyjít v lednu na labelu Bad Company…
IM: To je peklo, jak si s tím BC dávají načas. Tu desku už hraje každej víc než púl roku… Co je to v drum´n´bassu za módu, že to vždycky tak dlouho trvá?
TB: Celý kult drum´n´bassu je založený na tom, že jako slavný DJ hraješ desky, který nikdo nezná. Svoje nový tracky dávám maximálně pěti lidem… Dobrý desky nestárnou. Vem si třeba Subtitles 1 – hraju ho dodnes. Fakt neřeším, jestli je múj track jeden nebo tři roky starej. Mám víc než dvě stě skladeb, který jsem nikdy nevydal a ani nevydám. A to jen proto, abych je mohl hrát jen já sám. Akorát věci, který mám fakt rád, se hodně blbě mixujou.
IM: Dobrý drum´n´basový desky zatím dělají akorát chlapy. Proč to podle tebe holkám nejde?
TB: To se týká ženskejch v hudbě obecně. Před pěti sty lety ovládali svět výhradně chlapi a úplně stejně to dodnes funguje v hudebním prúmyslu. Bohatý producenti choděj za mladejma naivníma holkama: „když mi vyhulíš čúráka, vydám ti desku.“ Já vím, je to strašný, ale líbí se nám to. Chlapy to tak prostě maj. Jen si vem kolik kokotú musela mít v puse nějaká malá holka, než se dostala do MTV!
IM: Proto jsi kdysi nešel do toho boybandu? 😉
TB: No jasně! 😉 A taky smlouva nestála za nic. Nerespektovali by moje aktivity.
IM: Do boybandu ti stačí hezkej ksicht, ale stejně – umíš zpívat?
TB: Jo. Nazpíval jsem celý track na Subtitles 28 a na „Guilty“ taky zpívám já.
IM: No nekecej… A co má teda „Guilty“ společnýho s tím Sashou?
TB: Akorát jsem použil stejnej synák. Líbí se ti?
IM: Jo…
TB: Příště natočím video. Jak zpívám. Hehe, fuck it… Třeba jednou budu superstar. Třeba ne… To je jedno, hlavně aby mě to bavilo. Nikdy nedělám nic, co mě nebaví. Když mě bude bavit nazpívat track, udělám to, když mě bude bavit na tom tracku s někým píchat, udělám to. Proč ne, když to bude dobře znít.
IM: Jak funguje Subtitles?
TB: V poho. Jako šéf poslouchám spoustu muziky a určuju, co vydáme. To je tak všechno.
IM: Založili jste je společně s Polarem. Proč se teĎ na to vykašlal?
TB: Drum´n´bass už ho nezajímá, dělá hudbu k filmu. Je to jeho věc.
IM: Jsi stále tak velký fanda Photeka?
TB: No jéje. On je jedinej, kdo mě dokáže vždycky posadit na prdel. Neuvěřitelný talent. A co je na něm nejhustší – nikdo s ním nemluví. Nikdo neví, kde právě je a co dělá. Každý jen čeká, s čím zase přijde.
IM: Víš jak tvoří svoje věci?
TB: Jo. A proto múžu dělat, to co dělám. Ale nikomu to neřeknu, protože mi trvalo roky, než jsem na to přišel. Je to takový naše malý tajemství.
IM: Našla jsem na internetu několik tvých setú. Ani jeden s MCm se nedá poslouchat. Ty s nima hraješ rád?
TB: Ne. Je jen pár MCs, který se mi líbí. Obecně je ale naprosto nesnáším. Jsou to sráči.
IM: A co živí muzikanti nebo tak něco?
TB: V osmadevadesátým jsem často hrával s muzikantama i zpěvákama. Fungovalo to super, ale… Rád cestuju sám, vúbec mám rád samotu a taky tak vydělám víc peněz 😉
IM: Zkoušel jsi někdy vystupovat jako live act?
TB: Dřív jo, ale je s tím moc práce. Se svýma deskama si úplně vystačím.
IM: Furt nemúžu uvěřit tomu, že ses nikdy nevykalil. Ty to nemáš tak, že si potřebuješ všechno vyzkoušet, abys zjistil, že to nepotřebuješ?
TB: Ne. Mám něco jako přirozenou rovnováhu. Nechci dělat chyby. Stačí mi se dívat na ostatní a z toho si brát ponaučení. Na druhou stranu nikoho za nic neodsuzuju. A si každý dělá, co chce. Je to jeho život. Já jsem si jen zvolil jinou cestu.
text: IM Cyber
Rozhovor 14/9/02 In Da Bush, Ruský pavilón, Praha
(www.shadowbox.cz)
Leave a Reply