Robodisco : Hakan Lidbo profil.

Kdo je Hakan Lidbo ?

Jednoduchá odpověĎ zní: zajímavý člověk. Hakan se narodil ve Švédsku, v prúmyslovém městě Malmö. Všichni tam prý tehdy hráli rocknroll a nosili kožené bundy. Už jako malý se Hakan pravidelně setkával s hudbou. Jeho tatínek byl trumpetista (&quotSpíš muzikální člověk než opravdový hudebník. Asi jsem dostal jeho geny, protože máma zpívá dost falešně.”), a tak doma nebyla o hudbu nouze.

Hakan vyrostl na Sex Pistols, punku a starém jazzu, soulu a discu. Už v osmi letech měl za sebou první vystoupení na veřejnosti, když s kamarády předváděl pop metalovou kapelu Kiss. Později se stal členem jedné z mnoha rockových kapel a v patnácti s ní vystupoval a jakémsi regionálním festivalu. &quotBylo to dnes hrozné,” vzpomíná na tuto zkušenost dnes.

Ještě později bývalý punker přesedlal na hip hop. &quotNa konci 80. let jsem měl svúj první projekt,” prozrazuje. &quotJmenoval se Solid State a hrál jsem acid jazz. Samploval jsem Milese Davise a Johna Coltrana na těžký hip hopový spodky. Hrál jsem třeba jako support Public Enemy na jejich skandinávském turné v roce 1991. Znělo to trochu jako &quotDecoy” od Milese Davise – hip hopový základ plus živá trubka nebo saxofon. Na rok 91 to bylo dost napřed, jestli to takhle múžu sám říct.”

Přesto ho, aspoň na čas, přestala umělecká dráha bavit. Raději se úspěšně věnoval produkci jiných, většinou popových, interpretú. Nemohl ale dělat úplně to, co chtěl, a tak se opět vrátil k hudbě vlastní, tentokrát jako techno – housový producent. Jeho první počiny byly New Phase EP u Daddy recordings a Televinken u Pokerflat. Pak šlo vše ráz na ráz. &quotNajednou jsem zjistil, že vydávám na několika rúznejch labelech v USA, Británii a Evropě.” Náhlé zjištění nepochybně přinejmenším rozveselující.

Hakan není DJ. Djing si sice několikrát vyzkoušel, ale sám říká, že neumí kloudně srovnat desku. Proto vystupuje živě a na svých vystoupeních stále pracuje. Coby producent má za sebou opravdu hodně. &quotDělám spostu trackú, a když udělám něco špatného, což se občas stane, tak si to schovám, pak to třeba za pár měsícú (někdy let) najdu a líbí se mi to. Možná proto, že jsem byl &quotnapřed” nebo jsem špatně poslouchal.”

Do studia chodí každý den a tvrdí, že ho to stále baví, nebo že ho to dokonce baví ještě víc. Na každém tracku se něco naučil, každý z nich jej obohatil, a vzhledem k tomu, že dnes by seznam toho, co Hakanovi vyšlo vydal na víc než dva listy A4 popsané malým písmem, je jasné, že nemáme co dělat s nějakým joudou. Hakan si svou popularitu a vybudovanou pozici jednoduše zaslouží a my se máme na Robodiscu nač těšit.