Heiko Laux: Profil.

Heiko Laux se narodil v německém městě Bad Neuheim, které leží asi 30 minut autem od Frankfurtu. čtyři dny v týdnu pracuje v pobočce distribuční společnosti Neuton v Offenbachu a o víkendu, sám nebo s přáteli, sedí mezi mašinkami a skládá. Všechno podřizuje hudbě a více než na celou scénu se soustředí na svúj boj se syntetizátory. Heiko Laux žije v sekvencích svých skladeb.

V současné době provozuje Heiko tři labely. Nejznámější Kanzleramt, a dva méně známé, k2o a U-Turn. Samotné jméno &quotKanzleramt” pochází z jedné skladby, kterou vytvořil někdy mezi lety 1990 a 1992. Když v roce 1992 otvíral se svým bratrem Bernhardem v Bad Neuheimu &quottechno-pub”, bylo jasné, jaký název ponese. Na skladbu již všichni zapomněli, ale název přetrvává dál a přejímá jej v roce 1994 i nově založený label. Hospúdka se v té době díky stížnostem na přílišný hluk ruší.

Během prvního roku púsobení Kanzleramtu vyšly čtyři 12″ desky (Patrick Lindsey, Ben Jamin, Heiko Laux a NotSignal, za kterým stál Anthony Rother). Veliký zlom nastává v roce 1995 při vydání Kanzleramt 006. Jelikož z prvních 6 vydaných desek nedostal díky distributorovi ani marku, rozhodne se svoje plány trochu poopravit. Mění distribuční společnost (na Neuton, kde nyní pracuje) a své agresivnější já odsunuje na label U-Turn a Kanzleramtu přenechá to jemnější. Kanzleramt 006 je tak velice poklidná deska na obalu ozdobena dětskými malúvkami, které nechal nakreslit dětmi ze svého okolí. Hvězda této značky začala stoupat a Laux rozšiřuje repertoár o další německé skladatele, např. Christiana Morgensterna, Johannese Heila, Voodooamta nebo Dje Slipa. Sám na čas začíná spolupracovat s králem electra Anthony Rotherem v projektu Sodiac, anebo se třemi neznámými mladíky, od kterých dostal demo. Následně s nimi stráví tři víkendy ve studiu a pod pseudonymem Total Planet Refreshment vydávají tvrdší minimalistické skladby (např. KA010 – Birds Of Pressure).

V dnešní době je sídlo Kanzleramtu přemístěno do Berlína. Repertoár se neustále rozšiřuje, ale koncepčně se stále zaměřuje na minimalističtější pojetí trancem ovlivněného techna. Jedním z posledních Heikových počinú je album Ornaments (KA069). Jedná se spíše o poslechovější skladby, ale o to více jsou propracované. První polovinu tvoří příjemné rovné a nepříliš komplikované záležitosti se spoustou basových a tranceových linek, ale často v minimalistickém nebo detroitském hávu. Album vrcholí skladbou Ornaments, aranžemi a trubkou ne nepodobnou skladbě &quotMan With The Red Face” od Laurenta Garniera. V druhé polovině alba se nám Heiko představuje ve zlámaných beatech a ke konci přidává dvě minimalistické perličky (tranceovější Walkout a millsovské Fields of Tokyo).

Na Kanzleramtu je zvykem, že se části z alba vydají před i po samotném albu: “často pracuji s množstvím skladeb a nevím, která z nich je pro album ta pravá verze. Z toho pak vznikají ty 12″. často je materiál tak dobrý, že se z něho dají vydat dvě verze. Pak je analyzuji a rozhoduji, jestli bude některá z nich remixovaná. Jako na posledním albu. Rozhodl jsem se, že udělám verzi Ornaments bez kopáku. Nedávno vyšla na Kanzleramtu (KA075) spolu s verzí, kde je použito méně syntetizátorú,” popisuje Heiko Laux svúj tvúrčí proces.

Lauxovy práce se objevují nejen na Kanzleramtu. Vydává také na vlastních labelech k2o nebo U-Turn, často pod pseudonymem Apathism. K2o funguje jako sublabel Kanzleramtu a zaměřuje se na poslechovější styly. Tento label je otevřen širšímu poli skladatelú i posluchačú, a proto není nijak specificky vyhraněný, Heiko Laux označuje label jako optimální platformu pro soundtracky nebo experimenty konceptuálních umělcú. Zato U-Turn, label na Kanzleramtu nezávislý, zpracovává v technu ty tvrdší a temnější motivy. Je jakousi komorou, kde si skladatelé múžou vybít svou potencionální agresi na dj-toolech, které nedosahují rúznorodosti a hloubky Kanzleramtu. Objevují se zde rúzné acidové nebo funky motivy a label se tak lehce zvukově přibližuje Jeffu Millsovi nebo Cristianu Vogelovi. Lauxovo Gnoom’s Boogie EP patřilo k nejlepším deskám roku 1995.

&quotU-Turn je a není acid label. Právě vydávaný U-Turn 005 není žádný klasický acid, má sice podobné zvuky, ale ne takové, které by label zařadilo mezi klasické vyznavače 303. V budoucnu bych chtěl jít více tímto směrem. Moje labely mi ukazují, jak jsem se vyvíjel v minulosti vyvíjel. A tak takové skladby, jako na prvních U-Turnech, už nikdy nevydám. Jsou příliš tranceové a vcelku jednoduché, ale tak jsem na tom tehdy byl.” Heiko Laux vydává i na cizích labelech, jako např. I220 nebo Tresor a další.

Dvakrát ve svém životě se Heiko Laux pokusil o živé vystoupení. Naposledy to bylo v roce 1996. Avšak když zjistil, že je to příliš pracné, musí tahat mnoho věcí a přitom nedokáže nastavit zvuk přesně tak, jak potřebuje, začal se věnovat pouze djingu. Heikovy současné sety jsou při pohledu na jeho vlastní tvorbu až překvapivě rychlé, kolem 145 BPM. Výběr desek má opravdu široký, od minimalistického electra, přes funky techno až po trancovější záležitosti. Určitě nás potěší několika hitovkami, ale i precizním hraním ze tří gramofonú. Hlavním znakem jeho setú je rúznorodost, každou chvíli se přeléváme do jiného hudebního moře a jásáme nad novými obzory. I když někdy hraje až moc naivně veselé a líbivé skladby, rozhodně není nudným djem.

PS: Do ruky se mi dostala kompilace Tresor.100, kde má Heiko Laux jednu kratičkou, asi tříminutovou, skladbu. Na prvních pár poslechú se mi docela líbila, byl to úderný minimal s close-haty jako kladivy a docela pěknou elektro basovou linkou. Po delším studiu jsem zjistil, že tato kompozice je vlastně dílem dvou skladeb: jedna hraje vlevo a druhá vpravo; společné mají close-haty a kopák, liší se právě v oné basové lince. Originální nápad a kytička navíc pro Heiko Lauxe.