Carl Craig jedna z nejzářivějších a možná největší hvězda Orion Hall Allstars byl, je a navždy zústane čelním představitelem stylu zvaného Detroit techno, stylu, který je tak často skloňován ve všech možných souvislostech, ale většinou o něm víme tak málo. Byla by věčná škoda nedozvědět se o DT trochu víc, nedokázat rozpoznat kdy začne znít skladba prapúvodně smontovaná v prúmyslovém srdci Ameriky, ve městě značky Ford, automobilové metropoli s množstvím skladiš ideálních pro první techno parties s neopakovatelnou atmosférou extatické nálady objevitelú něčeho nepoznaného.
V polovině osmdesátých let studovali, hráli fotbal, chodili na pivo a rúzně se potkávali kámoši Kevin Saunderson, Derrick May, Eddie „Flashin“ Fowlkes a Juan Atkins, později se k nim přidali kluci Carl Craig, Blake Baxter, Claude Young a mnozí další. Tehdy ještě docela neznámá jména, ovšem s hvězdnou budoucností a především s potencionálem dokázat velké hudební věci. Jako většina jejich vrstevníkú, chodili na diskotéky, balili holky, zkrátka bavili se jak to šlo a k tomu poslouchali černého rozhlasového DJ Charlese Johnsona známého jako Electrifying Mojo, ten bývá označován za absolutně duchovního, kmenového otce DT.
Spojovaly je debaty nad muzikou, líbila se jim ta soudobá, ale měli chu ji posunout někam dál a tak se stalo, že ve svých vznikajících studiích začali míchat koktejl z dance music (Kraftwerk "Trans-Europe Express”(1977), Giorgio Moroder a Donna Sommer „I Feel Love“ 1975, …), elektronické hudby obecně, tedy hudby, která dává přednost samplerúm, syntezátorúm, bicím modulúm a počítačúm před živými nástroji, disca, které mělo za sebou blyštivou dekádu (1970 – 1980) a stále tisíce příznivcú po celém světě, electra, složeného z tolika chytlavých prvkú od hip hopu, přes punkové postupy až po střední proud, kraut rocku, tedy směsi klasického rocku s elektronickými postupy, silné především v Německu, P-Funku, hudby kterou produkovali legendární skupiny Parliament a Funkadelic, novoromantismu, není snad nikdo, kdo by neznal hnutí, které v sobě spojilo pop music a módu, jehož hlavními hrdiny byli Depeche Mode a Culture Club, tohle všechno se pod rukama vizionářú z Motor City měnilo v přitažlivý novotvar poháněný sexy rytmem.
Detroit techno přišlo ve třech silných vlnách, tu první přihnali Juan Atkins Derrick May Kevin Saunderson, Eddie "Flashin'” Fowlkes, na druhé surfovali Carl Craig, the Underground Resistance crew, Drexciya, Kenny Larkin a třetí před sebou valili Moodymann (Kenny Dixon Jr), Theo Parrish a Terrence Parker.
Základními pilíři, jakýmisi učebnicemi stylu jsou CD a desky:
Derrick May „Innovator“ (Network Records 1991)
Innerzone Orchestra (aka Carl Craig) „Programmed“ (Mercury 1999)
Norma Jean Bell „Come Into My Room“ (Peacefrog 2001)
Drexciya „Harnessed The Storm“ (Tresor 2002)
Carl Craig „Abstract Funk Theory“ (Obsessive 2001)
Kevin Saunderson „Faces and Phases“ (Planet E 1997)
Vynikající, související články, které významně obohatí vaše znalosti v oblasti techna a detroit techna, najdete zde:
· http://www.phinnweb.com/313ctr0/
· http://www.pub.umich.edu/daily/1999/apr/04-01-99/arts/arts3.html
· http://www.hyperreal.org/music/library/discogs/?M=D
· http://www.phinnweb.com/links/artists/ur/
· http://www.hyperreal.org/music/lists/313/
· http://www.snafu.de/~circonium/links.html
……………………………………………..
ORION HALL
Djs:
Hardfloor (live – Oliver Bondzio + Ramon Zenker)
Carl Craig (USA)
Claude Young (USA)
Fumiya Tanaka (Jap)
Steve Rachmad (Nl)
Kaisersoze
Nika 77
Date:
26. november 2004
Place:
BVV, Pavilon V, BRNO
More info:
www.orionhall.cz
……………………………………………..
Leave a Reply