Chris Liebing – Evolution

Chris Liebing – Evolution (CLR LP 01)

Kosmický ekosystém Velký hlen útočí. Za dva dny pohltí Grand Canyon, za týden Arizonu, za dva měsíce Ameriku – a potom vyhyneme. Jenomže my tu byli první! David Duchovny a Julianne Mooreová musejí vetřelci nasadit vražedný klystýr.

Tak tohle jste se mohli dozvědět o filmu s názvem Evolution v televizních upoutávkách. Je Chrisovo první album také takové? První věc, která Vás zaujme, dostane-li se Vám toto CD (případně mnohem efektnější trojvinyl) do rukou, je osobitý a propracovaný design. Zapomeňte na standartní CD krabičku s běžným “bookletem“. Grafika je poutavá, abstraktní a v osvedčených barevných kombinací tmavě červené a černé barvy prostě musí zafungovat. V levé části originální krabičky naleznete zasunutý standartní CD obal, který podobně jako ten hlavní, obsahuje příběh –filozofické zamyšlení na téma evoluce na naší planetě a vytváří u tohoto dílka novou dimenzi, která u běžných alb nebývá.

První skladbou je až filmové intro Two and half billion years, které se pozvolným nájezdem mění v monstrózní smyčcový motiv a rozhodně nenapovídá nic o techno povaze Evolution. Vše plynule přechází v minutový mluvený Prologue, ve kterém nám počítačem lehce zmutovaný hlas předčítá výše zmíněný text a ideu evoluce. V hudbě se objevují elektro zvuky, které vše plynule provážou až do skladby Soulseek, kde se připojuje námi očekávaný rovný beat. Charakter muziky se tím mění v elektrem zabarvené temné a pomalé techno, které má mnoho změn a zajímavý, ikdyž ne nepředvídatelný vývoj se stále se vynořujícími a zanořujícími smyčci. Celá koláž až do konce třetí skladby na Vás púsobí jako jednolitý a velmi vyvážený progresivní set z čehož Vás náhle vytrhne monotónní a energická, klasicky liebingovská American madness (na vinyl verzi ji nenajdete), která nekompromisně až neohleduplně nasadí vyšší tempo a rozboří skvěle budovanou atmosféru a jakoby vypadne z celého zamyšlení o Evoluci. Uvědomíte si, že tohle CD není poslechový progressive house set, ale je to přece techno album Chrise Liebinga a tak musíte vstřebat jeho styl produkce. O poznání náladovější a rock&rollový, do basú posunutý Golden age, Vás pomalu začne vracet do onoho kýženého hypnotického stavu šamanského techna s postupně nabíhající rytmikou a opět elektro podtextem. Donekonečna omílaný základní motiv, bravurně zaranžovaný nájezdy a sjezdy elektronických bubeníkú, Vás pomalu uvádí do stavu tranzu, aby nečekanou stopkou a krátkým a experimentálním Manic Times square preacher tento tranz proměnil v zastávku a zamyšlení. Následuje rychlé a pro Liebinga zvukově naprosto typické techno Fires of Hell, plné bicích automatú a ostrých zvukú – prostě standartní a ničím inovativní, nebo nad prúměr vynikající skladba – přesto profesně velmi kvalitně zpracovaná a v rámci tvrdého setu na techno párty přesně zapadající. Takové si pamatuji staré CLRka a je zde cítit i přítomnost tehdy použitých zvukú. Opět náhlý konec, bez zásadních změn a vývoje naznačující určení těchto skladeb – ne na poslech, ale pro mixování. Následuje hororový a silně depresívní Paradox behaviour, vycházející z tvrdé německé elektroniky – zde budou mít všichni „EBMkáři“ radost. V težké “depce“ se převalujeme témeř 8 minut a chystáme si provaz, abychom ukončili hardcorové trápení založené na tvrdém beatu bez basové linky, aranži plné industriálních ruchú a silně zdeforomovaném hlasu z pekla, kterému lze jen stěží rozumět. To však není ani potřeba – všichni cítíme, že nám říká: zabal to človeče a zmizni odsud, nezasloužíš si a nevážíš si ničeho, čeho se Ti dostalo (Aphex by se svým Come to Daddy určitě zajásal). V tomto děsně ponurém stavu nás po dalších 5 minut, bez výčitek a beatú, čistě v industriálním ambientu nechává Intruder, aby do nás po víc jak 2 a púl minutách vpálil drsné údery, které mají za účel přivodit srdeční kolaps doposud preživším houževnatcúm. Ti, co obstáli v této palbě duševně při zdraví, dostávají ulevit tvrdým, ale emotivně nezabarveným a standartním techno trackem Natural selection. Při poslechu se vracíme zpět k monotónosti a jednoduchosti starého liebingovského techna s jedním výraznějším nájezdem a zlomem. Tuto lehkou nudu však po výplachu našich psycho center předešlou masáží jen a jen uvítáme. Takové je prostě klasické techno a takový je i plynule navázaný Random process, který bežné posluchače, tak jako skladba předchozí, příliš nezaujme, tanečníky však rozhodně rozpálí a zaměstná. Djúm pak svojí plochou a kovovým rytmickým zvukem připomene produkci vydávanou na labelu Stigmata, ikdyž v trošku vyklidněnější podobě. Ve srovnání s Chrisovou produkcí let minulých však nic novátorského a překvapivého. Z hard techna nás pak vyvede ambientní Too many people talking, jejíž název naprosto přesně popisuje svúj děj. Kdo nemá rád shon a žvatlání, je zachráněn nástupem Disorder and chaos, kterou osobně považuji za jeden z nejzdařilejších kouskú tohoto alba. Husté, dynamické techno, odproštěné od většiny běžných a milionkrát použitých techno klišé postupú, nehrající si na nic, s dobrou atmosférou a vývojem, industriálním podtextem a nepředvídatelnou a netypicky poposunovanou rytmikou. Svým motivem a nájezdy lehce připomíná vynikajicího Surgeona na Tresoru, ztvrzeného a hozeného více k industriálnímu technu – výborný track pro náročné. Jak pro poslech, tak pro mix. Navazující Dark matter nás z úletú a experimentú vrací zpět do oblasti hypnotického temného a basového techna, které nám Chris představil již na skladbě Golden age. Citlivě rozvíjená aranže, monotónní motiv a zkreslené rytmické zvuky nás nenechají na pochybách, že život je tvrdý, temný a filtrovaný. Tuto ponurou noc naprosto plynule vystřídá náladově podobná String theory s velmi pomalým a dlouhým rozjezdem a smyčcovou harmonií nahrazující krušnou realitu pozitivním náhledem na život na naší planetě. Nepřeslazený, ale přesto k světlým zítřkúm ukazující východ slunce nás potěší a pohladí, tanečníky však neroztancuje. Nacházíme se v závěru alba, který je podobně jako začátek filozoficky poslechový a stejný hlas, který nás navedl na cestu ze startu, zakončuje v Epilogue celou koláž bez silnějších emocí, ale rozhodně s lehkým pozitivním dojezdem.

Evolution není převratné ani hranice bořící album, přinášející naprosto nový přístup k pojetí techno hudby. Je však nápadité, dostatečně rozmanité, zvukově dotažené a profesionálně a precizně zpracované. Vzhledem k tomu, že je určené zároveň k poslechu a k mixování či tanci, je výběr skladeb proveden velmi citlivě a svým rozsahem nálad, pocitú a nápadú nemá v oblasti temného hard techna jako čisté autorské album konkurenci.