„Nežijeme v utopii, neztotožňujeme se s názorem, že by budoucnost někdy mohla být čistě jen o elektronice“
Psal se rok 1989 a Liama, po návštěvě nově otevřeného klubu Rage, strhla první vlna acidhousové revoluce. O pár týdnú později navštívil klub i se svým bratrem a jejich společné zájmy se brzy stočili tímto směrem, v té době pro ně taneční hudba ještě znamenala v podstatě jen mejdan a tanec.
Liam se kvúli studiu v roce 1992 přestěhoval do Leedsu, kde poznal další z rovin taneční hudby. Jednak To byl tehdy ještě neznámý klub Back to basics a také scéna pirátských rádií. V té době pomalu přestával hudbu jen poslouchat.
„Ten klub měl neskutečný funky náboj, absolutně nesrovnatelný s žádným jiným“
Po roce ho začalo studium nudit a přestěhoval se do Londýna. Zde si po několika měsících vydělal na základní studiové vybavení a za několik dalších měsícú, po ukončení studií, se k němu přidal i bratr Luke. Jejich nadšení do komponování ale vzápětí doslova shořelo.
„Vysypal jsem popelník do odpadkového koše od kterého chytlo veškeré vybavení studiové místnosti a následně propálilo podlahu a zdemolovalo kanceláře o patro níž, hasič se kterým jsem mluvil řekl, že to byl jeden z největších požárú jaký kdy viděl“ popisuje událost Luke.
Tato událost ovšem nedokázala zastavit jejich odhodlání a o tři roky později, v roce 1995, vydávají první společný vinyl na vlastním labelu Next century. Sami ale přiznávají že v té době si připadali trochu „ztraceně“.
„Neznali jsme nikoho kdo by nám poradil, ale možná fakt, že jsme si na nejdúležitější věci přišli sami, byla taková pomoc shúry. Většinou když se snažíš něco odkoukat od ostatních, podvědomě tě ta hudba natolik ovlivní, že časem zjistíš, že jsi se inspiroval víc než bys opravdu chtěl“
Djem který jim pomohl dostat se nahoru byl Jon Carter. „Viděli jsme ho s bráchou kupovat si naše dvě desky v jednom vinyl shopu. Začali jsme mu posílat naše nahrávky až si jednou o nějakou z nich napsal sám“.
Ani jeden u nich neví jak přesně se to stalo, ale jejich vinyl „Capital Rocka“ za nějakou dobu zazněl na Rádiu 1. Do dnešních dnú vydali přes dvanáct desek převážně u labelu Regal a nespočet remixú na rúzných kompilacích. Dnes jejich desky najdete ve vinyl boxu jmen jako Kris Needs nebo Erick Morrill.
Jejich acidhousové melodie a syrová basa s prvky speedgarage si získává fanoušky po celé Evropě. „Naše desky múžou znít občas trochu temně, ale sami sebe nebereme moc vážně. “ Je to prostě hudba pro páteční noc, pondělní ráno, středeční odpoledne ..
Text: Organizator
Leave a Reply