První kontakt s Peterem Benischem
V roce 1992 se potkává se svým spolužákem Peterem Benischem, který jej zasvěcuje do tajú jejich prvního sampleru. Již o rok později jim vychází první deska u newyorského vydavatelství Direct Drive (raný acid label, který v roce 1997 svou činnost ukončil). V roce 1995 Beyer dokončuje školu a začíná pracovat v prodejně desek Planet Rhythm. Současně se věnuje další tvorbě – vydává desky pod rúznými pseudonymy (Mould Impression, Genecom) – a objíždí Skandinávii se svým djským umem.
První zlomovou deskou je Drumcodes 1 (Planet Rhythm, 1995), kterou definuje svúj styl- tvrdý, perkusivní a hodně repetitivní. Následuje Drumcodes 2 a Beyerúv debut, album Decoded (Planet Rhythm, 1996), které je vcelku dobře přijato širokou kritikou.
Vznik „zakódovaného bubínku“
Adam Beyer ze své potřeby vytvářet dokonalé dj-tooly formuje ideu nového labelu, který pojmenoval příznačným názvem Drumcode.. Díky vysoké kvalitě prvních vydaných desek se tento label těší obrovskému úspěchu. Beyerova tvorba je tvrdá, rychlá, nekompromisní, jeho zvuky jsou ostré, řvavé a kromě alb jsou desky často koncepčně neucelené. Někdy sahá až k minimalu (Pump EP, Primate 005, 1996), občas i ke svému obrazu upravenému detroitskému zvuku (Compressed, Drumcode 02, 1996).
Schizofrenní Adam
Pro Beyerovo vyjádření sebe sama už ale jeden label nestačí, a tak zakládá sublabel Code Red, který se soustředí na měkčí stránky techna. Vychází devět silně koncepčních a zvukově bohatých releasú, např. od Thomase Kroma, Joela Mulla, Cariho Lekebusche a nebo právě Adama Beyera. Ten se jednou skryje pod pseudonymem Conceiled Project, který se i na švédském housovém labelu Svek soustředí na silně melodické skladby, které dokáží zaujmout a pohltit. Celou omezenou sérii Code Red završuje trojvinyl CR 10 – Stand Down. Djské i produkční schopnosti brzy přivedly Adama Beyera k celosvětové popularitě. Jeho raketový start se stává symbolem období, kdy světovému technu vládlo Švédsko.
Melodie a „Švédsko – Italská mafie“
Po vydání Drumcode 10 dochází k prvnímu zlomu. Na dobu jednoho dvou rokú vzniká silné pouto mezi švédskými a italskými producenty a dává punc novým společným releasúm. Marco Carola, Gaetano Parisio, Alexi Delano vs. Adam Beyer, Cari Lekebusch a další. Nejen na Drumcodu na čas přibude pár italsko-švédských duelú. Při pohledu na tvorbu samotného Beyera je v druhé desítce Drumcodú znatelný vývoj, kde přibývají melodie, ubývá hutných aranží. Zajímavým prúvodcem Beyerova vývoje je jedna skladba, která se vine jako nit všemi jeho deskami od Drumcode 12 (1997) až po 18 (1999) a zasahuje i do Code Redu. Od púvodního vrzavě skřípavého zvuku se dostává ke kompaktnímu celku typickému pro severní a jižní mafiány.
Cari a Adam, to nejlepší ze Švédska live!
Zhruba v této době také došlo k ojedinělému společnému liveactu Adama Beyera a Cariho Lekebusche – jednalo se o bezprostřední živé hrátky na pomezí mezi oběma styly. I přes veliký úspěch takto již nikdy nevystoupili. Adam Beyer plánuje i podobné vystoupení s Peterem Benischem – prý hned poté, co dokončí společné album.
V roce 1999 vydává další album – Protection (Drumcode 1999). Lidé už ale začínají mít repetitivních kolovrátkú dost a album je přijato chladněji.
Švédsko-italská mafie pomalu končí, zvuk se zase začíná měnit, Drumcode se přehupuje přes číslo 20 (Adam Beyer – Remainings 3, Drumcode 20, 2000) a label i pozornost Beyera se znovu zaměřuje na samotné Švédsko. Snaží se své skladby obohatit o melodie.
Adamovy „púlky“
Adam také startuje limitované edice polovičních releasú (např. 20,5), což jsou remixy od světoznámých i švédských producentú. Na Drumcodu se objevují stará i nová jména (Henrik B, Frederik Almqvist) a je více než zřejmé, jakým směrem se udává nová vlna švédského techna.
Zmanipulované šílenství
Výraznou deskou je v tomto období Primate 50 – Manipulated remixes (2000). Tuhle zpívánkovou hymnu je téměř nemožné neznat – svého času vládla snad všem technoakcím. Beyer přesně vystihl, co konzumenti potřebovali. Téměř okamžitě se stala populární a ukázala, že i s technem si múžeme zazpívat. Teda ne že bysme si nemohli i předtím:), ale nová generace technoheads tuto berličku potřebovala a tak ji dostala! Mnohým se sice brzy oposlouchala, ale poskytla inspiraci mnohým dalším producentúm, např. Marcu Baileymu. Sám Beyer podobné téma zpracovává na Primate Endangered Species 001. Beyerovou novou vlajkovou lodí se stává Stockolm Mix Session Vol. 3 (Turbo, 2002) – na tři gramofony mixovaná kompilace jeho tehdejší vize techna, kterou se snaží posluchače přesvědčit, že techno má více podob.
Peter Benisch podruhé
Beyer postupuje dál a Drumcode mu opět nestačí. Zkouší také spolupráci se starým známým Peterem Benischem a na Mullově labelu Inside vzniká opravdu zajímavé dílko (Phases EP, IS06), které je povedeným kompromisem mezi spíše poslechovou a taneční hudbou. Skrývá v sobě také touhu vytvořit něco odlišného, nějaké silné koncepční album. Po poradě se svými kamarády ze Stockholmu zakládá Adam Beyer v roce 2002 nový label Truesoul, se zaměřením na plnohodnotná alba a konceptuální projekty.. ještě více rozvíjí ideu Code Redu, totiž snahu podívat se (nejen) na techno i z té druhé, měkčí stránky..
A jak Adam Beyer hraje?
Největším úspěchem bylo bezesporu jeho vystoupení na Orion Hall. Mnozí dodnes vzpomínají nejen na grafickou vyvedenost plakátu na tento díl, ale hlavně na neuvěřitelnou smrš, kterou Adam předvedl. Co vím, tak vystoupil ještě v Paradogsu, ale na jeho návrat na kvalitní akci pro opravdové techno publikum se stále čeká.
Rád hraje na tři gramofony. V současné době si libuje v technu, které je naplněno funkem, nenucenými vokály, hutnými basovými linkami. Rozhodně nehledá žádné komplikované věci – jeho desky jsou převážně dj-tooly, které mu poskytují mnoho možností, jak si s nimi pohrát. Nedočkáme se u něj žádných velkých experimentú, ale kvalitně provedené zábavy!
A jak tvoří?
Základ jeho studia tvoří samplery a analogové syntetizátory, o nichž ale sám říká, že se cítí omezen jejich možnostmi. Snaží se proto proniknout do tajú počítače a tyto limity odstranit. Výsledky jeho snahy múžeme sami pozorovat na labelu Truesoul. "Upřímně si myslím, že nejsem opravdu zcela spokojen s čímkoliv, co jsem kdy udělal. Párkrát jsem se ocitl blízko, ale vždy jsem cítil, že by to mohlo být ještě lepší. Ale to je to krásné na technu – nikdy nemúže být hotovo, vždycky tam je ještě prostor pro něco dalšího,” odkrývá Beyer hlavní dúvod svého nekončícího vývoje.
Leave a Reply