Typický taneční umělec nebude popisovat svou kariéru s odkazy na Charlese Darwina, ale tohle je právě to, čím je také Dave Clarke typický. Svému instinktu zjevně pozorně naslouchá. Púlku svého života zasvětil taneční hudbě. Byl DJ, producent, remixér, rádio moderátor, studio designer a vúbec jeden z nejpodmanivějších, neortodoxních charakterú. Samozřejmě, že to vždy nešlo tak hladce, ale po řetězci zklamání s rúznými nahrávacími společnostmi se místo zoufalého pláče šastně usadil u Skint records, připraven na další éru.
„Věci se dějí náhle a nepředvídatelně, ale musíme se s tím vypořádat, nepomúže někoho obviňovat,“ říká Dave. „Už je mi jasný, že svúj osud mám jen ve svých rukách.“
Nezvykle pro umělce Skint se Dave narodil v Brightonu, 19. září 1968. Co ho hlavně ovlivnilo, byli např. Depeche Mode, hip hop ve svých počátcích (naučil se všechna slova Rapper´s Delight), ska a disco. Už ve škole se projevilo jeho nadšení, když vyloopoval část (sirénu) z Two Tribes od Frankie Goes To Hollywood, nahrál na pětiminutovou kazetu a během kriketového zápasu to pouštěl z okna. „Bohužel,“ dodává, „v tom nepochopili ten fór.“
Dave začal s djingem již jako -náctiletý, od hip hopu se posunul k acid housu a na té cestě se setkal se svou budoucí ženou, manažerkou klubu, Laurou-Jane.Když Brighton ovládl rave, Davovy acid a techno sety byly trochu mimo mísu, tak se ve volném čase začal věnovat i produkci. První věc co mu vyšla na XL, pod pseudonymem Hardcore, byla moc dlouhá na to, aby se dala považovat za singl, ale prodejem předčila Enigmu i Whitney Houston (v roce 1988) a stala se na týden tanečním albem číslo 1.
Na začátku devadesátých let vydal tracky na Belgickém R&S a svém vlastním Magnetic North labelu, ale to, co ho opravdu proslavilo, byla Red trilogy vydaná na Bush: tři rozdílné singly. Něco, co předtím davy nikdy neslyšely.
S nabídkami na remixy (Chemical Brothers, New Order, Death In Vegas, Inner City, Felix Da Housecat, Mission Impossible) se u něj netrhly dveře, v každém z nich se odrazil jeho styl a následuje debutové album Archive One. Bylo vydáno v roce 1996, jedno z nejlepších tanečních alb, zahrnovalo techno, house, disco, electro i orchestrální drama. To bylo zároveň, bohužel, zlomem, kdy nastaly problémy.
„Snažím se předstírat, že se to nikdy nestalo,“ poznamenává Dave. „Haha, vyznívám tu jako Grant Mitchell. Jde mi to dost na nervy.“
V současnosti nemúže překonat odpor poslouchat Archive One, protože po jeho vydání následovalo dlouhé, svízelné období právních tahanic jak s Bush, tak s BMG Deconstruction. Vyšel ještě jeden Deconstruction single – Shake Your Booty, s nádechem disca, to bylo v roce 1997 a pak ve studiu zavládlo ticho. Povedlo se mu zajistit, že směl nahrávat i pro ostatní labely, ale nejdřív se snažil najít jinou cestu.
Prvním řešením bylo zaměřit se na svojí remixérskou kariéru. V posledních pěti letech múžeme jeho zpracování slyšet např. u věcí od Depeche Mode, Leftfield, Underworld, Faithless, Moby, Mirwais, Midfield General, Zombie Nation, Green Velvet, Gary Numan, Laurent Garnier, Goodfellas, Lil Devious. „Lidi zjistili, že ač jsem byl v té situaci v jaké jsem byl, stálo za to si mě poslechnout.“ Byla dobrá volba zavřít se do studia a mít své jméno na deskách. Baví mě dělat rúznorodé věci. To, že hraju techno neznamená, že ho musím i produkovat. Divočejší část mého já nenávidí puritány a snaží se je likvidovat. Proč někomu dovolit rozhodovat za vás, co smíte a co ne?
Vrhnul se také pořádně na DJing, stal se světoběžníkem. Hraje třikrát týdně, většinou ve třech rúzných zemích, týden co týden, rok co rok. U British Airways dosáhl dokonce 800.000 nalétaných mil za rok, má tam dokonce rezervované vlastní sedadlo pro své cesty do přeplněných klubú od Belgie po Německo, Japonsko či Austrálii.
Během své radio show (Technology), kterou využíval třeba k tomu, aby představil nové techno talenty jako Terence Fixmer, dosahovala návštěvnost jeho webu až 100.000 kliknutí týdně. „Stále se cítím zapálený pro techno,“ říká. „Ovlivnilo spoustu jiných stylú a dosud se mu nedostalo takové pozornosti, co si zaslouží. Je to hlavně o technice.“
Během tohoto období vydal čtyři, fanoušky nadšeně přijatá, mixovaná alba – Electro Boogie 1 a 2, Fuse presents Dave Clarke a World Service, plus singl, který byl pouze na Internetu s názvem Before I was so Rudely Interrupted (nazval to tak kvúli vnějším silám, které se podepsaly na jeho kariéře). Po tomhle všem nastala v jeho životě ještě jedna významná změna – narodil se jim syn Bruno, teĎ mu jsou dva roky.
Pak hraní, remixování a rádio trochu ustoupily do pozadí a Dave dostal šanci udělat své druhé album ve studiu, které si navrhnul a vybavil sám – jak říká nějakým poválečným hardwarem. Vybral si Skint pro kreativní svobodu, kterou mu poskytuje.
„Snažím se nemyslet na to, že mé album někdo/něco řídí,“ říká. „Jen to trvalo trochu déle než mělo. Ale většinu toho času jsem si to fakt užíval.“
Prvním ovocem, které tahle spolupráce přinesla, bylo vydání pro šíleně funky The Compass, púvodně ve velmi omezeném počtu na německém International Deejays Gigolos. Ale múžete očekávat mnohem víc, než jen zvuk co zaplní parket (inspiraci hledá třeba
u Radiohead). „Možná jsem techno DJ, ale nikdy jsem nebyl pouhým techno umělcem.“ Radiohead velmi jasně dokázali, že elektronická hudba a emoce se mohou výborně doplňovat. „Neumím zpívat jako Thom Yorke, jestli vúbec umím zpívat, ale snažím se do toho přidat lidský zvuk a o to jde. Zvuk nepotřebuje řeč, tak je mnohem přístupnější a zasahuje nás silnější. Je to nejupřímnější řeč.“
Ovšem, Dave byl vždycky dobře známý nejen díky své hudbě – ale to klišé starousedlíka s doutníkem a rychlým autem je pryč.
„Měl jsem možnost učit mixovat syna slavného automobilového závodníka,“ objasňuje Dave.
„Nevěděl jsem, co si za to říci a před čtyřma rokama jsem řek‘ – jó, vezměte mě s sebou na závodní dráhu. Ale už mě to nezajímá, i když mě to stále těší.“
Ti, co Davea nesledují neustále, mohou být překvapeni, že s přibývajícím věkem se docela uklidnil a stal se méně zatvrzelým, ale stále názorově vyhraněným.
„V té době se o mě říkalo, že jsem hrozně náladový,“ přiznává.
„Ale kdyby si někdo prošel tím, co já – nedostával jsem zaplaceno, musel jsem se s tím vypořádat sám, dělat sračky co neměly smysl, nemít z toho žádné uspokojení – tak myslím, že by také byli náladoví. TeĎ sem v klidu. Vlastně mě ani nemá co štvát. Jsem pořád nespolečenský individualista, možná akorát trochu vybíravější.“
Dave je zpátky a nic ho nezastaví!
Dave Clareke je hadlinerom party APOKALYPSA, ktora sa uskutoční 17.10.2003 v preistoroch Boby Centra v Brne
Leave a Reply