Ahoj…V listopadu vystoupíš na brněnské Apokalypse. Tato akce má podtitul I Love Techno. Co tato věta konkrétně pro tebe znamená?
Tak určitě má za úkol přiblížit kořeny této muziky a tento úkol zcela jistě na výbornou splní headlineři Eric Sneo a Marco Bailey.
Apokalypsa je hlavním tématem našeho rozhovoru a já se toho tedy budu chvíli držet. Už jsi někdy na Apo hrál? Jaký máš názor na její pověst a myslíš si, že se v poslední době vyvíjí? Ohledně kvality line-upu apod.
Na Apokalypse, resp. její progressive a trance stagei, budu hrát poprvé, takže názor na organizaci a vnitřní prúběh nemám. Co se line upu týče, nabízí jistě to nejlepší, co fanoušci Apokalypsy chtějí.
Headlinery jsou Eric Sneo a Marco Bailey…Máš ty sám nějaký vztah k těmto osobnostem? Kdybys je měl co nejvýstižněji charakterizovat, co bys o nich řekl?
Pravdou je, že techno není múj šálek kávy, ale snažím se dlouhodobě monitorovat taneční scénu, a to velice globálně. Mně Marco utkvěl v paměti jako producent velice hutných a tanečních funky techno skladeb, které na parketu nenechávají nikoho chladným. Totéž by se dalo říct o Ericu Sneovi. Takže jsem přesvědčen, že tato dvojice rozhodně nezklame.
Jak ty sám se těšíš na vystoupení na Apo? Vlastně mě napadá, je možné, aby dj, který hraje často, před větším množstvím lidí, zažíval ten klasický pocit těšit se na své hraní?
Fajn otázkaJ V mém případě určitě! Každé hraní přináší novou energii, nové lidi, novou kompozici a mix muziky, kterou vytvářím, takže není dúvod se netěšit!
Máš nějaký tajný sen, který by sis chtěl splnit? Co se týká dj kariéry samozřejmě.
Ano, určitě více expandovat do světa a dostat hudební produkci na špičkovou úroveň!
Djing je v podstatě filozofie. Musíš vnímat své pocity, reakce lidí na to, co děláš, kam směřuješ, jak se prezentuješ. Souhlasíš s tímto názorem, nebo je pro tebe djing pouze zábava, kterou nikterak neřešíš?
Ano, já djing spojuji se svou životní filozofií, a proto jsem si zvolil typ muziky, kterou přináším lidem. Není to jen o hraní, ale o reprezentaci mé osobnosti a mých názorú prostřednictvím hudby.
Zažil jsi někdy pocit, že se vším skončíš? Takový ten pocit marnosti, že to nikam nevede. Jak bys v takové situaci reagoval?
Tyhle pocity se někdy člověka dotknou. Je to při větších, či menších osobních prohrách. Je to taky o síle osobnosti. Já bych to, co dělám neopustil nikdy. Věci spojené s hudbou jsou rytmem mého bytí…
A teĎ trochu optimisticky…Jak sis užil léto? Letní festivaly, dovolená apod. Zajímá mě tvá nejhezčí vzpomínka.
Já jsem si užil super dovolenou v Itálii, kam se rád opět vrátím. Jinak z letních festivalú musím vyzdvihnout perfektně udělaný Mácháč, kde si cením organizátorú za novátorský přístup k line upu a také pro minimální problémy v organizaci (alespoň za sebe).
Co říkáš na nastupující a u nás dosud ne moc žádaný trend minimalu…Myslíš, že se hudba časem opravdu oholí na svou nejpodstatnější podstatu, smažou se škatulky stylú a pojedeme od počátku? Jak tento trend ovlivní tebe samotného?
Hehe, tak k minimalu musím jen říct, že to rozhodně žádná novinka není. Tahle muzika existuje ve víceméně stejné podobě minimálně 8 let, ale právě v tuhle chvíli zasáhla současnou generaci, která zkrátka k tomuto soundu inklinuje. Je to kombinací věcí, které tě jako člověka v současnosti ovlivňují a tím se tvoří reakce na danou muziku. To, že se taneční muzika refreshne něčím novým, je ale naprosto v pořádku!
Co se týče škatulek, ty se podle mého názoru nesmažou, ale ještě se jejich počet zvýší díky prolínání stylú. Ale tohle je jen múj názor…
Ok…a teĎ na závěr, kdybys měl možnost jako první desku zahrát cokoliv, co znáš…která skladba by to byla?
Fatboy Slim – Right Here, Right Now J
Leave a Reply